Nezpracované odchody a úmrtí blízkých
Klienti, věk kolem 50ti let s velmi podobným příběhem. Vždy se jednalo o obrovskou ztrátu někoho blízkého, nemožnost ho propustit a určité utrpení s tím související. U někoho byla tato ztráta aktuální a také pramenila z minulosti.
První klientka, necítí se v partnerství dobře, neví, zda se vůbec dokáže zamilovat. Testujeme, že je přítomen stres na všechny muže a její partnerství s muži. Zapojených věků je sice několik, ale velmi zásadní je smrt jejího prvního partnera v mladém věku. Zjišťujeme přítomnost určitých slibů a závazků s tímto partnerem sahajících až do minulého života, a proto klientka nemůže mít plnohodnotný vztah. Kineziologie sice primárně s minulým životy nepracuje, ale když je to zásadní, tak je to zásadní a pracuje se i tam. Sliby, závazky a vše potřebné rušíme a klientka muže s úlevou pouští.
Další klientka, momentálně zažívá opuštění svým partnerem kvůli jiné ženě. Ona nechápe, dávala přeci vše rodině a byli šťastní. Velmi trpí a není schopna žít bez něho. V příčině jsou nezpracované odchody blízkých a také dva potraty, jeden spontánní, druhý v 8. měsíci těhotenství. Je tedy potřeba všechny tyto situace přijmout, propustit a odpustit si. S tímto souvisí i extrémní utrpení při odchodu manžela, kdy klientka zažívá v podstatě zesílenou ztrátu jako při součtu ztráty všech svých blízkých. Pokud totiž máte tyto ztráty nezpracované, reagujete vždy ze součtu všech těchto ztrát a utrpení se stává extrémním.
Dále přichází muž, opustila ho manželka, nechce se mu vůbec bez ní žít. Ztratil veškerou radost a i po více jak roce není schopen běžně fungovat. Příčina je v těhotenství (nepřijetí ho jako chlapce) a v dospívajícím věku (vše dělám špatně, nejsem dost). Toto nepřijetí od rodičů, především od jeho matky, se mu promítalo do jeho vztahu se ženou, kde se v podstatě také cítil nepřijatý, protože vše co udělal, bylo prostě špatně. Zvykl si sice, ale ve finále manželka stejně odešla. Nacházíme i souvislost s jeho rodiči, kdy po smrti jeho otce jeho matka natolik trpěla, že odešla v podstatě raději za ním. Klient si uvědomuje, že tvoří podobný scénář. Situaci opět uvolňujeme, přenastavujeme, pouštíme.
Ze všech uvedených příběhů je zřetelné, jak moc je důležité propustit ztráty všech svých blízkých. Ať už vám někdo zemře nebo vás jinak opustí, vždy je důležité se s danou situací smířit a osobu propustit. Vždy je to velmi zásadní a úlevné. Výše uvedení klienti nyní potřebují svou pozornost, kterou dávali druhým, otočit na sebe, nacházet drobné radosti a začít život prostě žít, nikoli přežívat.
A také, pokud jste obklopeni rodinou, partnery, dětmi, nezapomínejte na jednu velmi zásadní věc. Nezapomeňte na SEBE!
Ať už se vám děje cokoli, vše lze změnit a cokoli je možné. Stačí si to jen vybrat.
≈≈≈
Dívka 12 let zažívá stres ze spolužáků ve škole, bojí se chodit do školy.
Dívky bývalá kamarádka je ve třídě vůdčí osobností s lehce manipulativními sklony. Když se spolu přestaly před rokem přátelit, obrátila takřka celý kolektiv proti ní.
Dívku testuji a přicházíme na to, že se bojí reakce ostatních spolužáků, neumí se obhájit a drží se raději zpátky. Jsou přítomny pocity jako hněv, vnitřní bojovnost, hysterie, strach, vylekání, nevítanost, opuštěnost a bezmoc.
V zapojené příčině je věk, kdy se s bývalou kamarádkou přestala přátelit a ona vše otočila proti ní. Situaci zpracováváme a uvolňujeme.
Zásadní příčina je však ve 2 letech, kdy začala být více u své babičky z matčiny strany a měla u ní přespávat. Přestože sama nechtěla, vnímala velkou manipulaci z babiččiny strany jak vůči ní, tak k její matce, a to v celé řadě situací. To však poukazuje na nezpracovaný vztah její maminky s babičkou... I zde situaci uvolňujeme, přenastavujeme a odpojujeme zátěž z rodu. 12ti letá dcerka není ta, která by generačně měla v tomto věku tuto zátěž vyřešit... To je právě úkol její matky, dcerka jen svými potížemi poukazuje na tento nesoulad...
Dívka vnímá úlevu a zároveň cítí své posilnění z této situace. Uvědomuje si, že nyní může být ve svých reakcích sama sebou a více sebejistá.
Přichází maminka a vysvětluji podstatu odblokování a ptám se na vztah k její matce. „No dobré to není, raději nic neříkám, bojím se její reakce, vždy otočí vše proti mně, tak se držím zpátky.“ Všimněme si, že je zde přítomna naprosto shodná reakce jako u její dcerky vůči bývalé kamarádce. Dokonce použila shodná slova... Dcerky kamarádka tak v podstatě dokonale „zahrála“ roli její babičky, dívka tak emočně reagovala z pozice zranění, tedy reakcí dvouletého dítěte. A matce se tak přes dcerku znovu ukázala zátěž pramenící ze vztahu s její matkou. Je tedy potřeba, aby přišla sama na odblokování tohoto vztahu.
No a možná to také již znáte, co generačně nezpracujeme sami, ukáže se na dětech...
Při rozhovoru ještě přicházíme na souvislost s holčičky otcem, který má podobné potíže ve své ženské linii. Takže oba rodiče, jako partneři, jsou si opět navzájem velkým zrcadlem. Takové rodinné puzzle...
No nebojte, každý to puzzle nějakým způsobem máme...
Dobrá zpráva však je, že vše lze změnit a cokoli je možné. Stačí si to jen vybrat.
≈≈≈
Partnerství a bloky v generační ženské linii:
Muž 32 let, šťastně ženatý, svoji partnerku miluje. Má však nutkavé potřeby neustále hledat nové ženy... Sám sebe v podstatě nechápe a je si vědom toho, že to vše má neblahý vliv na jeho manželství.
Při prvním odblokování nacházíme příčinu na začátku života, kde nebyl přijatý matkou a ženskou linií. Z toho pramenila neustálá potřeba získat přízeň dalších a dalších žen. Již po prvním odblokování jeho potřeba kontaktu s dalšími ženami mizí.
S časovým odstupem přichází jeho žena. Chce se s ním rozejít. Přes 10 let zažívala jeho opakující se nevěry a nyní, když on změnil své nastavení a snaží se udržet jejich vztah, chce odejít. A ano, mohli bychom si říci, pohár trpělivosti se naplnil, bylo by to zcela jistě opodstatněné... Zajímavé, proč ne dříve, proč až teď?
Testujeme a nacházíme jednu z příčin v prvním roce jejich vztahu, kdy už začala první manželovo nevěra. Klientka již zde mohla zareagovat více pro sebe..., místo toho jen trpěla a vše snášela.To samé se opakuje téměř jako přes kopírák v dalších letech.
Testováním nacházíme zásadní opakující se destruktivní podvědomé přesvědčení, také z ženského rodu: „všichni muži mi vždy ubližovali, na to jsem zvyklá, tak to má být“. Klientka toto nevědomky do poslední bolesti tvoří ve svém životě. Dokonce je zde forma závislosti na této bolesti. Proto až teď chce ze vztahu utéct, neboť ji její muž přestal ubližovat... A je nadmíru jasné, koho by si s tímto přesvědčením asi našla příště...
Nastává velké aha a úleva po odblokování tohoto přesvědčení. Klientka tak může nyní žít zdravý vztah, ať už s manželem zůstane nebo ne. To vše ukáže čas.
Oba dva měli destruktivní příčinu z generační ženské linie, protože téměř každý partnerský vztah nám většinou otevírá naše nezpracovaná témata a je nám navzájem velkým zrcadlem...
Kdo mě už ale znáte...vše lze změnit a cokoli je možné, stačí si to jen vybrat.
≈≈≈
Klientka 30 let, celoživotně se jí nedaří zhubnout. Vyzkoušela různé diety, výživové programy a poradce (jeden z nich jí právě ke mně posílá...), nic prostě nefunguje...
Otevíráme téma Kineziologickým odblokováním, testujeme a zjišťujeme například, že: cítí bezmoc a pocit viny, nemůže zhubnout, není to možné, chybí vůle pro změnu. Je celkově přítomen stres z jídla, z přibírání na váze, z toho, jak vypadá,...
Zásadní příčina je u její matky v těhotenství, kdy měla nastavení, musím zhubnout, abych nebyla tlustá. Matčiny partner, otec klientky, jí nesmyslně nutil hubnout... Jenže, vlivem těhotenství a přirozeně rostoucího bříška, to byl samozřejmě marný boj. Klientka toto nastavení v podstatě převzala a dokonale kopírovala celý život... Přitom to nebylo vůbec její. Destruktivní nastavení se časem jen posilovalo, ať už dalším přístupem okolí, rozvodem rodičů nebo šikanou ve škole. Ve většině případů vše právě kvůli váze.
Přesvědčení „musím zhubnout, ale nejde to“ jsme uvolnily a přenastavily tak, aby klientka měla možnost snížit váhu, nebyla ve stresu z jídla nebo diet, ale byla v uvolnění a více vnímala potřeby svého těla... Přichází úleva a radost.
Často podvědomě přebíráme a kopírujeme od svých rodičů různá přesvědčení, která během svého života ještě posilujeme. Přitom stačí kineziologické sezení a vše může být jinak.
Já to říkám stále – vše lze změnit a cokoli je možné, stačí si to jen vybrat
≈≈≈
Dívka 14 let přichází s tématem poškozování sebe. Když se může pořezat žiletkou, přichází úleva. Dochází jí, že to není v pořádku, ale neumí si sama pomoci. Navíc se nemá vůbec ráda, pociťuje k sobě odbor...
Součástí odblokování je někdy práce i tzv. energetická. V tomto případě dáváme pryč cizí energie, které dívka velmi silná vnímá.
Psychosomaticky se příčina nachází v 6ti letech, kdy se její rodiče často hádají. Situaci nechápe a myslí si, že se hádají kvůli ní. Otec jí to navíc často skutečně říká. S otcem má vztah složitý, cítí se nepochopena a myslí si, že jí nemá rád. I když se jí matka zastane, nedokáže mu vysvětlit, aby to nedělal.
Situaci narovnáváme, uvolňujeme, přenastavujeme pocity s otcem. Na konci odblokování si dívka dokáže alespoň říci, že se k sobě začíná chovat laskavě.
Doporučuji odblokování rodičům, hlavně otci... U dětí můžeme situaci uvolnit, odstranit bloky z minulosti, ale velmi často je potřeba ke 100% změně odblokovat i rodiče.
Je však její otec vůbec schopen přijít a vybrat si změnu...? Je otázkou, jaké měl dětství a z čeho čerpá pro své chování k dceři... "Dětství měl příšerné", odpovídá maminka dcery...
Jeho "příšerné" dětství nemá vyznít jako jeho omluva, ale spíše pochopení toho, že všichni podvědomě čerpáme z určitých destruktivních nastaveních a vzorců chování z minulosti. Protože to, co jsme nedostali v dětství, tak většinou neumíme sami předat. A také, jak s námi bylo zacházeno v dětství, tak sami pak zacházíme se sebou nebo s ostatními. Může se jednat o nastavení od určité generace a je vždy důležité, aby někdo z této generace toto nastavení přerušil.
I zde však platí, že všechno jde změnit a vše je možné, jen je potřeba si to jednoduše vybrat...
≈≈≈
Žena 50 let sociální fóbie, strach o svůj život, od 42 let úzkosti...
Sama neví, proč se takto cítí, nemá důvod. V přítomnosti je vše vlastně v pořádku, má dobrou práci, fajn vztahy, jak se svým partnerem, tak se svými již dospělými dětmi.
Testujeme pocity – bezmoc, lítost, vina, mrzutost, nechuť a samota.
V příčině nacházíme:
- přerušené těhotenství ve 42 letech a z toho gradující pocity viny a samoty,
- opuštění otcem ve 2 letech, se kterým pak nebyla dlouho v kontaktu,
- 1. trimestr těhotenství a pocit nepřijetí od své matky, neboť ona sama již v té době zažívala nefunkční vztah s partnerem.
Zde je jasná ukázka typického a v podstatě celoživotního bloku (již od těhotenství její matky), a to až do doby, dokud tento blok nepochopíme a nerozpustíme. Stále totiž dochází k podobným, někdy pocitově vyhrocenějším situacím. Někdy stačí tzv. poslední kapka, aby pohár přetekl a ne-moc či jiná nepohoda plně propukla. Zde poslední příčina ve 42 letech a přerušené těhotenství bylo touto poslední kapkou pro vznik její úzkosti, neboť sama tento pocit zažila z druhé strany, a to v 1. trimestru těhotenství, kdy stav „nechtěná“ nebyl zpracován.
Dobrá zpráva je, že se s tím dá velmi dobře pracovat a vše emočně uvolnit a přenastavit tak, aby člověk již z těchto destruktivních vzorců nečerpal. V podstatě tyto věky přepíšeme na žádoucí emocionální stav.
Klientka přichází po půl roce a radostně sděluje, že úzkosti a strachy jsou pryč. Dokonce se jí vylepšuje vztah se svým mužem a více se raduje, protože má vlastně proč...
Pokud máte jakékoli téma či potíže, vždy existuje cesta. Často mi klienti říkají, že se ke mě odhodlávali i roky...Kdyby ale věděli, že se budou tak skvěle cítit... Někdy se takto brání podvědomí, někdy starý zvyk a jindy i neochota pro změnu nebo nenastal správný čas...? Ten správný čas beru spíše jako výmluvu, protože zcela jistě není cílem zde dlouhodobě trpět či jinak strádat. Ba naopak! Změna je prostě možná, pokud si ji vyberete...
≈≈≈
Žena 35 let, nedaří se otěhotnět:
Testujeme a zjišťujeme především: přetížení, hněv, strach, zklamání..., na těhotenství přítomen stres. Pocit, že je nepřijatelná, zklamala jako žena, pocit viny. Nezasloužím si být těhotná...
Příčina v 15ti letech, kdy podstoupila interrupci, kterou do dnešní doby nezpracovala, přítomny velké pocity viny... A tedy nezasloužím si být znovu těhotná... Situaci přijímáme, uvolňujeme, odpouštíme, propouštíme, opravujeme...
Není důležité, co ve vašem životě nedopadlo dobře. Pojďme to vzít pouze jako zkušenost. Důležité vždy je, co s tím uděláte právě TEĎ. A to TEĎ změní jak přítomnost, tak minulost a budoucnost. No není to skvělé?
Takže: „Co můžu udělat v přítomnosti právě TEĎ, abych svůj život zlepšil/a?
Žena 30 let, neúměrně hromadí věci, nedokáže nic vyhodit
Při dalším rozhovoru zjišťujeme, že neumí pouštět a propouštět nejen věci, ale i lidi ze svého života. Bojí se, že bude opuštěná.
Testujeme a zjišťujeme, že:
neumím pouštět minulost, hromadím věci, cítím hněv, strach, opuštění ,potřebuji být přijímaná, ale nejsem, zažívám stálé signály odmítnutí, vyloučení od ostatních, neustále se obhajuji, mám problém v komunikaci s blízkými, nepřijímám sama sebe...
Příčina se objevuje krátce po narození – odmítnutí jí jako holčičky, touha rodičů mít chlapce. V klíčových momentech vyměněné role s matkou, která jí navíc dává vinu za své nefungující partnerství. Od tohoto všeho pramenící pocity nepřijetí...
A jak to vše souvisí tématem hromadění věcí? „Ve věcech je totiž spoustu dobrých vzpomínek, kdy jsem se cítila přijímaná, nemůžu je proto vyhodit. Když je vyhodím, nebudu mít důkaz svého přijetí od druhých a budu se cítit ještě více opuštěná...“
Narovnáváme pocity od narození do přijetí a v rámci odblokování posilujeme sebe přijetí. Po odblokování cítí klientka úlevu. Je schopna si říct, že se začíná přijímat a to také bude posilovat v nejbližších dnech ....
Nezapomeňte, vše lze změnit a cokoli je možné... Jen je potřeba si to vybrat...
≈≈≈
Dívka 19 let a sexuální orientace
Její velmi dobrá kamarádka je lesbička a ráda by s ní tvořila partnerský vztah. Ona však neví. Nějakým způsobem ji to láká, nechce o ni přijít a je zmatená. Vždyť si s ní tak dobře rozumí, je schopna ji jako jedna z mála pochopit. Doteď měla však za partnery pouze muže.
Při testování zjišťujeme, že její orientace je 100% na muže, na 30% jí však lákají ženy. Pokračujeme tedy v testování a odblokování. Na kamarádku a rozhodnutí ohledně vlastního směru sexuální orientace je přítomen stres, pocitově bezmoc, lítost a vina, mrzutost.
Podvědomé reakce, které se při odkrývání tématu ukazují: když neudělám to, co druzí ode mě očekávají, opustí mě. Raději budu trpět, než abych zklamala ostatní. Nemohu zklamat ostatní. Potřebuji vypadat u druhých dokonale. Nemohu zradit svůj životní styl. Chci se cítit odlišná, jiná. Je v tom rebelství a vzdor nikoliv moje pravda.
V příčině nacházíme předchozí vztah s mužem a první menstruaci. Ve vztahu s prvním partnerem zažívá obdobný scénář. Nechce zklamat, nechce cítit opuštění, a tak raději trpí, a to i v sexuální oblasti a v prožívání své sexuální role. Při první menstruaci ve 13 letech zažívá odpor ke svému tělu, nepřijetí a nepochopení od ostatních, výsměch od otce. Raději to musí skrývat, reakce jejího těla, pravda je nepříjemná pro ostatní... A jaká je její menstruace? Nepravidelná, příliš bolestivá, postupně se objevují cysty...
Uvolňujeme přesvědčení a přenastavujeme uvedené oblasti do důvěry kolem ní, důvěry v sebe, radosti ze svého těla a své sexuální role, uvolněné a přirozené menstruace, podpory ostatních... Začíná vnímat své tělo a přirozené procesy jinak...
A výsledek po odblokování? Testuji sexuální orientaci - na muže 100, na ženy O %, bez strachu z opuštění... Ptám se, jak nyní vnímá svou kamarádku? "No zůstává kamarádkou, pro vztah vážně ne."
Zajímá mě, jaká její kamarádka vlastně je, jak působí...Myslíš, že se má ráda? „Určitě ne! Nesnáší se, svoje tělo, chce si nechat odebrat prsa... Už teď vypadá jako kluk...“ Jaké má zázemí? „Hrůza... je adoptovaná...“ Myslím, že to hovoří za vše. Nabízím možnost odblokování, ať už u mne či jinde. Uvidíme, každý z nás máme naprosto individuální cestu... Je však zcela jasné, že i ona má velkou zátěž, a to pravděpodobně jak z generace, tak ze současného života a je otázkou, jaké nevědomé mechanismy ji životem vedou...
Pro mě vždy platilo a platí: vše je možné a dá se s tím pracovat, změnit to, pochopit. Jen je potřeba jednoduše chtít.
≈≈≈
Stres z jídla
Klientka 30 let, celý život nesnáší jídlo, vnímá ho jako stresor. Neví, co má jíst, prošla již různé směry stravování, nic nevyhovuje, nyní veganská strava. Nejlépe se však cítí bez jídla...
Odkrýváme pocity, které má klientka namířené proti sobě a svému tělu – ve vědomí rozpor, oponující pocit, celková nepřiměřenost, v podvědomí nepřátelství a pomsta k sobě, dusím to v sobě, na těle lhostejná, ničící, odpojená, jak vše nelogické.
V příčině se objevuje 1 rok a první nucení do jídla, dále pak generace matky. Všude je patrná nedůvěra, nepochopení, nemožnost si vybrat jinak a nepřiměřené emoce. Z toho pak u klientky přetrvávající odpor k jídlu, nemožnost si jídlo vychutnat a celková nedůvěra v prožívání života a tedy i jídla.
Vše uvolňujeme a přenastavujeme do přijetí, nadšení, plnosti života a důvěry, naladění na své tělo v něžnosti a vlídnosti. Ona důvěra je nakonec stěžejní prožitek vedoucí u klientky ke změně.
Při kontrolní otázce na tělo, co by si tělo rádo dalo? Jak jasná odpověď (zatím) veganky: prostě řízek J
Všimli jste si, jak lidé dodržující nějaký striktní „zdravý“ směr stravování jsou vlastně v neustálém stresu co si uvařit, kde se najíst, co mohu a co už ne? A co vše mi to může udělat, když to sním? Kde asi oni mají své příčiny toho, co si vybírají? A do jaké míry je pak ono zdravé stravování vlastně zdravé a do jaké míry přináší jen více stresu, nepohody a strnulosti do života? Jak potom asi bude časem reagovat tělo...? Ptáte se i Vy svého těla? Tělo, co by sis právě teď dalo, co by ti udělalo dobře?
≈≈≈
Exémy u dětí
Malé děti s exémem téměř vždy léčí někoho z rodiny, přejímají tak nastavení jednoho z rodičů nebo jejich společný nesoulad.
Dívka 3 roky s exémem na celém těle téměř od narození. Exém se nelepší ani po úpravě stravy. Pracuji přes maminku a otevíráme téma jak u ní, tak u dcerky.
Příčina je v 1. trimestru těhotenství s její dcerkou. Pokud pracujeme v období těhotenství, jde výhradně o nastavení a pocit matky. Ta v té době zažívala zátěž v práci, starala se o nemocné rodiče a ze strany partnera či jiných se cítila na vše sama. Přesto s přesvědčením, že přeci ona vše zvládne sama, ostatní nemohu odmítnout, musím si přeci zasloužit jejich pozornost a lásku... Systém přesvědčení v podobě velké energetické nerovnováhy v podstatě přetrvává i nadále a malá holčička se snaží alespoň trochu ulevit své mamince, a tak jí léčí a zároveň přebírá energetickou zátěž, která už neví, kudy kam, a tak se jí projevuje na kůži.
Na dalších sezeních pracuji dál s matkou, příčina v ženském generačním nastavení, kdy se kopíruje stejný nefunkční vzorec chování z rodiny. Vše přenastavujeme do přijetí sebe, vyrovnání mezi přijímáním a dáváním a obnovení ženské, pasivní stránky.
Výsledkem je u její dcery kůže bez exému, harmoničtější vztah s partnerem a samozřejmě velká úlevná změna u ní samotné...
Pokud by se téma neřešilo vůbec, je zřejmé, že generační zatížení by pokračovalo dál i u její dcerky.
Některé duše k nám však přicházejí s cílem nás této zátěže zbavit. Je jen potřeba být ochotni s tím něco dělat a nebát se podívat i do svých stínů...
≈≈≈
Žena 40 let, 2 děti, touží znovu otěhotnět s novým partnerem, nedaří se, věk tlačí. Bohužel nedávno proběhl jeden spontánní potrat a cítí tak, že selhala jako žena. Její partner přichází dokonce jako první s cílem toto téma řešit. Téma však leží u partnerky.
