Klientka 30 let, celoživotně se jí nedaří zhubnout. Vyzkoušela různé diety, výživové programy a poradce (jeden z nich jí právě ke mně posílá...), nic prostě nefunguje...
Otevíráme téma Kineziologickým odblokováním, testujeme a zjišťujeme například, že: cítí bezmoc a pocit viny, nemůže zhubnout, není to možné, chybí vůle pro změnu. Je celkově přítomen stres z jídla, z přibírání na váze, z toho, jak vypadá,...
Zásadní příčina je u její matky v těhotenství, kdy měla nastavení, musím zhubnout, abych nebyla tlustá. Matčiny partner, otec klientky, jí nesmyslně nutil hubnout... Jenže, vlivem těhotenství a přirozeně rostoucího bříška, to byl samozřejmě marný boj. Klientka toto nastavení v podstatě převzala a dokonale kopírovala celý život... Přitom to nebylo vůbec její. Destruktivní nastavení se časem jen posilovalo, ať už dalším přístupem okolí, rozvodem rodičů nebo šikanou ve škole. Ve většině případů vše právě kvůli váze.
Přesvědčení „musím zhubnout, ale nejde to“ jsme uvolnily a přenastavily tak, aby klientka měla možnost snížit váhu, nebyla ve stresu z jídla nebo diet, ale byla v uvolnění a více vnímala potřeby svého těla... Přichází úleva a radost.
Často podvědomě přebíráme a kopírujeme od svých rodičů různá přesvědčení, která během svého života ještě posilujeme. Přitom stačí kineziologické sezení a vše může být jinak.
Já to říkám stále – vše lze změnit a cokoli je možné, stačí si to jen vybrat
≈≈≈
Dívka 14 let přichází s tématem poškozování sebe. Když se může pořezat žiletkou, přichází úleva. Dochází jí, že to není v pořádku, ale neumí si sama pomoci. Navíc se nemá vůbec ráda, pociťuje k sobě odbor...
Součástí odblokování je někdy práce i tzv. energetická. V tomto případě dáváme pryč cizí energie, které dívka velmi silná vnímá.
Psychosomaticky se příčina nachází v 6ti letech, kdy se její rodiče často hádají. Situaci nechápe a myslí si, že se hádají kvůli ní. Otec jí to navíc často skutečně říká. S otcem má vztah složitý, cítí se nepochopena a myslí si, že jí nemá rád. I když se jí matka zastane, nedokáže mu vysvětlit, aby to nedělal.
Situaci narovnáváme, uvolňujeme, přenastavujeme pocity s otcem. Na konci odblokování si dívka dokáže alespoň říci, že se k sobě začíná chovat laskavě.
Doporučuji odblokování rodičům, hlavně otci... U dětí můžeme situaci uvolnit, odstranit bloky z minulosti, ale velmi často je potřeba ke 100% změně odblokovat i rodiče.
Je však její otec vůbec schopen přijít a vybrat si změnu...? Je otázkou, jaké měl dětství a z čeho čerpá pro své chování k dceři... "Dětství měl příšerné", odpovídá maminka dcery...
Jeho "příšerné" dětství nemá vyznít jako jeho omluva, ale spíše pochopení toho, že všichni podvědomě čerpáme z určitých destruktivních nastaveních a vzorců chování z minulosti. Protože to, co jsme nedostali v dětství, tak většinou neumíme sami předat. A také, jak s námi bylo zacházeno v dětství, tak sami pak zacházíme se sebou nebo s ostatními. Může se jednat o nastavení od určité generace a je vždy důležité, aby někdo z této generace toto nastavení přerušil.
I zde však platí, že všechno jde změnit a vše je možné, jen je potřeba si to jednoduše vybrat...
≈≈≈
Žena 50 let sociální fóbie, strach o svůj život, od 42 let úzkosti...
Sama neví, proč se takto cítí, nemá důvod. V přítomnosti je vše vlastně v pořádku, má dobrou práci, fajn vztahy, jak se svým partnerem, tak se svými již dospělými dětmi.
Testujeme pocity – bezmoc, lítost, vina, mrzutost, nechuť a samota.
V příčině nacházíme:
- přerušené těhotenství ve 42 letech a z toho gradující pocity viny a samoty,
- opuštění otcem ve 2 letech, se kterým pak nebyla dlouho v kontaktu,
- 1. trimestr těhotenství a pocit nepřijetí od své matky, neboť ona sama již v té době zažívala nefunkční vztah s partnerem.
Zde je jasná ukázka typického a v podstatě celoživotního bloku (již od těhotenství její matky), a to až do doby, dokud tento blok nepochopíme a nerozpustíme. Stále totiž dochází k podobným, někdy pocitově vyhrocenějším situacím. Někdy stačí tzv. poslední kapka, aby pohár přetekl a ne-moc či jiná nepohoda plně propukla. Zde poslední příčina ve 42 letech a přerušené těhotenství bylo touto poslední kapkou pro vznik její úzkosti, neboť sama tento pocit zažila z druhé strany, a to v 1. trimestru těhotenství, kdy stav „nechtěná“ nebyl zpracován.
Dobrá zpráva je, že se s tím dá velmi dobře pracovat a vše emočně uvolnit a přenastavit tak, aby člověk již z těchto destruktivních vzorců nečerpal. V podstatě tyto věky přepíšeme na žádoucí emocionální stav.
Klientka přichází po půl roce a radostně sděluje, že úzkosti a strachy jsou pryč. Dokonce se jí vylepšuje vztah se svým mužem a více se raduje, protože má vlastně proč...
Pokud máte jakékoli téma či potíže, vždy existuje cesta. Často mi klienti říkají, že se ke mě odhodlávali i roky...Kdyby ale věděli, že se budou tak skvěle cítit... Někdy se takto brání podvědomí, někdy starý zvyk a jindy i neochota pro změnu nebo nenastal správný čas...? Ten správný čas beru spíše jako výmluvu, protože zcela jistě není cílem zde dlouhodobě trpět či jinak strádat. Ba naopak! Změna je prostě možná, pokud si ji vyberete...
≈≈≈
Žena 35 let, nedaří se otěhotnět:
Testujeme a zjišťujeme především: přetížení, hněv, strach, zklamání..., na těhotenství přítomen stres. Pocit, že je nepřijatelná, zklamala jako žena, pocit viny. Nezasloužím si být těhotná...
Příčina v 15ti letech, kdy podstoupila interrupci, kterou do dnešní doby nezpracovala, přítomny velké pocity viny... A tedy nezasloužím si být znovu těhotná... Situaci přijímáme, uvolňujeme, odpouštíme, propouštíme, opravujeme...
Není důležité, co ve vašem životě nedopadlo dobře. Pojďme to vzít pouze jako zkušenost. Důležité vždy je, co s tím uděláte právě TEĎ. A to TEĎ změní jak přítomnost, tak minulost a budoucnost. No není to skvělé?
Takže: „Co můžu udělat v přítomnosti právě TEĎ, abych svůj život zlepšil/a?
Žena 30 let, neúměrně hromadí věci, nedokáže nic vyhodit
Při dalším rozhovoru zjišťujeme, že neumí pouštět a propouštět nejen věci, ale i lidi ze svého života. Bojí se, že bude opuštěná.
Testujeme a zjišťujeme, že:
neumím pouštět minulost, hromadím věci, cítím hněv, strach, opuštění ,potřebuji být přijímaná, ale nejsem, zažívám stálé signály odmítnutí, vyloučení od ostatních, neustále se obhajuji, mám problém v komunikaci s blízkými, nepřijímám sama sebe...
Příčina se objevuje krátce po narození – odmítnutí jí jako holčičky, touha rodičů mít chlapce. V klíčových momentech vyměněné role s matkou, která jí navíc dává vinu za své nefungující partnerství. Od tohoto všeho pramenící pocity nepřijetí...
A jak to vše souvisí tématem hromadění věcí? „Ve věcech je totiž spoustu dobrých vzpomínek, kdy jsem se cítila přijímaná, nemůžu je proto vyhodit. Když je vyhodím, nebudu mít důkaz svého přijetí od druhých a budu se cítit ještě více opuštěná...“
Narovnáváme pocity od narození do přijetí a v rámci odblokování posilujeme sebe přijetí. Po odblokování cítí klientka úlevu. Je schopna si říct, že se začíná přijímat a to také bude posilovat v nejbližších dnech ....
Nezapomeňte, vše lze změnit a cokoli je možné... Jen je potřeba si to vybrat...
≈≈≈
Dívka 19 let a sexuální orientace
Její velmi dobrá kamarádka je lesbička a ráda by s ní tvořila partnerský vztah. Ona však neví. Nějakým způsobem ji to láká, nechce o ni přijít a je zmatená. Vždyť si s ní tak dobře rozumí, je schopna ji jako jedna z mála pochopit. Doteď měla však za partnery pouze muže.
Při testování zjišťujeme, že její orientace je 100% na muže, na 30% jí však lákají ženy. Pokračujeme tedy v testování a odblokování. Na kamarádku a rozhodnutí ohledně vlastního směru sexuální orientace je přítomen stres, pocitově bezmoc, lítost a vina, mrzutost.
Podvědomé reakce, které se při odkrývání tématu ukazují: když neudělám to, co druzí ode mě očekávají, opustí mě. Raději budu trpět, než abych zklamala ostatní. Nemohu zklamat ostatní. Potřebuji vypadat u druhých dokonale. Nemohu zradit svůj životní styl. Chci se cítit odlišná, jiná. Je v tom rebelství a vzdor nikoliv moje pravda.
V příčině nacházíme předchozí vztah s mužem a první menstruaci. Ve vztahu s prvním partnerem zažívá obdobný scénář. Nechce zklamat, nechce cítit opuštění, a tak raději trpí, a to i v sexuální oblasti a v prožívání své sexuální role. Při první menstruaci ve 13 letech zažívá odpor ke svému tělu, nepřijetí a nepochopení od ostatních, výsměch od otce. Raději to musí skrývat, reakce jejího těla, pravda je nepříjemná pro ostatní... A jaká je její menstruace? Nepravidelná, příliš bolestivá, postupně se objevují cysty...
Uvolňujeme přesvědčení a přenastavujeme uvedené oblasti do důvěry kolem ní, důvěry v sebe, radosti ze svého těla a své sexuální role, uvolněné a přirozené menstruace, podpory ostatních... Začíná vnímat své tělo a přirozené procesy jinak...
A výsledek po odblokování? Testuji sexuální orientaci - na muže 100, na ženy O %, bez strachu z opuštění... Ptám se, jak nyní vnímá svou kamarádku? "No zůstává kamarádkou, pro vztah vážně ne."
Zajímá mě, jaká její kamarádka vlastně je, jak působí...Myslíš, že se má ráda? „Určitě ne! Nesnáší se, svoje tělo, chce si nechat odebrat prsa... Už teď vypadá jako kluk...“ Jaké má zázemí? „Hrůza... je adoptovaná...“ Myslím, že to hovoří za vše. Nabízím možnost odblokování, ať už u mne či jinde. Uvidíme, každý z nás máme naprosto individuální cestu... Je však zcela jasné, že i ona má velkou zátěž, a to pravděpodobně jak z generace, tak ze současného života a je otázkou, jaké nevědomé mechanismy ji životem vedou...
Pro mě vždy platilo a platí: vše je možné a dá se s tím pracovat, změnit to, pochopit. Jen je potřeba jednoduše chtít.
≈≈≈
Stres z jídla
Klientka 30 let, celý život nesnáší jídlo, vnímá ho jako stresor. Neví, co má jíst, prošla již různé směry stravování, nic nevyhovuje, nyní veganská strava. Nejlépe se však cítí bez jídla...
Odkrýváme pocity, které má klientka namířené proti sobě a svému tělu – ve vědomí rozpor, oponující pocit, celková nepřiměřenost, v podvědomí nepřátelství a pomsta k sobě, dusím to v sobě, na těle lhostejná, ničící, odpojená, jak vše nelogické.
V příčině se objevuje 1 rok a první nucení do jídla, dále pak generace matky. Všude je patrná nedůvěra, nepochopení, nemožnost si vybrat jinak a nepřiměřené emoce. Z toho pak u klientky přetrvávající odpor k jídlu, nemožnost si jídlo vychutnat a celková nedůvěra v prožívání života a tedy i jídla.
Vše uvolňujeme a přenastavujeme do přijetí, nadšení, plnosti života a důvěry, naladění na své tělo v něžnosti a vlídnosti. Ona důvěra je nakonec stěžejní prožitek vedoucí u klientky ke změně.
Při kontrolní otázce na tělo, co by si tělo rádo dalo? Jak jasná odpověď (zatím) veganky: prostě řízek J
Všimli jste si, jak lidé dodržující nějaký striktní „zdravý“ směr stravování jsou vlastně v neustálém stresu co si uvařit, kde se najíst, co mohu a co už ne? A co vše mi to může udělat, když to sním? Kde asi oni mají své příčiny toho, co si vybírají? A do jaké míry je pak ono zdravé stravování vlastně zdravé a do jaké míry přináší jen více stresu, nepohody a strnulosti do života? Jak potom asi bude časem reagovat tělo...? Ptáte se i Vy svého těla? Tělo, co by sis právě teď dalo, co by ti udělalo dobře?
≈≈≈
Exémy u dětí
Malé děti s exémem téměř vždy léčí někoho z rodiny, přejímají tak nastavení jednoho z rodičů nebo jejich společný nesoulad.
Dívka 3 roky s exémem na celém těle téměř od narození. Exém se nelepší ani po úpravě stravy. Pracuji přes maminku a otevíráme téma jak u ní, tak u dcerky.
Příčina je v 1. trimestru těhotenství s její dcerkou. Pokud pracujeme v období těhotenství, jde výhradně o nastavení a pocit matky. Ta v té době zažívala zátěž v práci, starala se o nemocné rodiče a ze strany partnera či jiných se cítila na vše sama. Přesto s přesvědčením, že přeci ona vše zvládne sama, ostatní nemohu odmítnout, musím si přeci zasloužit jejich pozornost a lásku... Systém přesvědčení v podobě velké energetické nerovnováhy v podstatě přetrvává i nadále a malá holčička se snaží alespoň trochu ulevit své mamince, a tak jí léčí a zároveň přebírá energetickou zátěž, která už neví, kudy kam, a tak se jí projevuje na kůži.
Na dalších sezeních pracuji dál s matkou, příčina v ženském generačním nastavení, kdy se kopíruje stejný nefunkční vzorec chování z rodiny. Vše přenastavujeme do přijetí sebe, vyrovnání mezi přijímáním a dáváním a obnovení ženské, pasivní stránky.
Výsledkem je u její dcery kůže bez exému, harmoničtější vztah s partnerem a samozřejmě velká úlevná změna u ní samotné...
Pokud by se téma neřešilo vůbec, je zřejmé, že generační zatížení by pokračovalo dál i u její dcerky.
Některé duše k nám však přicházejí s cílem nás této zátěže zbavit. Je jen potřeba být ochotni s tím něco dělat a nebát se podívat i do svých stínů...
≈≈≈
Žena 40 let, 2 děti, touží znovu otěhotnět s novým partnerem, nedaří se, věk tlačí. Bohužel nedávno proběhl jeden spontánní potrat a cítí tak, že selhala jako žena. Její partner přichází dokonce jako první s cílem toto téma řešit. Téma však leží u partnerky.
