Klientka 30 let, celý život nesnáší jídlo, vnímá ho jako stresor. Neví, co má jíst, prošla již různé směry stravování, nic nevyhovuje, nyní veganská strava.
Nejlépe se však cítí bez jídla.
Odkrýváme pocity, které má klientka namířené proti sobě a svému tělu – ve vědomí rozpor, oponující pocit, celková nepřiměřenost, v podvědomí nepřátelství a pomsta k sobě, dusím to v sobě, na těle lhostejná, ničící, odpojená, jak vše nelogické.
V příčině se objevuje 1 rok a první nucení do jídla, dále pak generace matky.
Všude je patrná nedůvěra, nepochopení, nemožnost si vybrat jinak a nepřiměřené emoce. Z toho pak u klientky přetrvávající odpor k jídlu, nemožnost si jídlo vychutnat a celková nedůvěra v prožívání života, a tedy i jídla.
Když se vrací důvěra v tělo
Vše uvolňujeme a přenastavujeme do přijetí, nadšení, plnosti života a důvěry, naladění na své tělo v něžnosti a vlídnosti.
Ona důvěra je nakonec stěžejní prožitek vedoucí u klientky ke změně.
Při kontrolní otázce na tělo, co by si tělo rádo dalo, přichází jasná odpověď zatím veganky: prostě řízek.
Všimli jste si, jak lidé dodržující nějaký striktní „zdravý“ směr stravování jsou vlastně v neustálém stresu, co si uvařit, kde se najíst, co mohou a co už ne?
A co vše jim to může udělat, když to sní?
Kde asi oni mají své příčiny toho, co si vybírají? A do jaké míry je pak ono zdravé stravování vlastně zdravé a do jaké míry přináší jen více stresu, nepohody a strnulosti do života?
Jak potom asi bude časem reagovat tělo?
Ptáte se i Vy svého těla?
Tělo, co by sis právě teď dalo, co by Ti udělalo dobře?
