Žena, 40 let, dvě děti. Touží znovu otěhotnět se svým novým partnerem, ale nedaří se. Věk tlačí a nedávno navíc prodělala spontánní potrat. Cítí, že jako žena selhala.
Zajímavé je, že jako první přichází její partner s přáním toto téma řešit. Samotné téma však leží u partnerky.
Důvěra v partnera, v sebe i v život
Na prvním sezení pracujeme především na získání důvěry. Důvěry v muže, v partnera, postupně ale také v sebe samu a v život jako takový.
Při práci se dostáváme k období prvního trimestru jejího vlastního prenatálního vývoje, kdy sama nebyla vítána.
Po nějaké době se klientka obrací také na léčitele. Ten jí však sděluje, že již nemůže otěhotnět, že jí to není dáno a že je to pro ni karmicky nemožné.
Klientka přichází znovu. S úzkostí, pláčem a strachem, že už nikdy nebude mít možnost otěhotnět.
Když slova autority převezmeme za svou pravdu
Během dalších dvou sezení se znovu věnujeme důvěře v sebe, uvolnění celého tématu a především tomu, aby klientka dokázala pustit vliv slov, která od léčitele slyšela.
Tentokrát se při práci ukazuje silný vliv otce jako velké autority a její role „hodné holčičky“, která vždy uposlechne muže, jenž pro ni představuje autoritu.
Tentokrát se tato zkušenost přeneseně projevila právě ve vztahu k léčiteli a jeho slovům.
Klientka odchází s pocitem většího uvolnění a nějakou dobu se neozývá.
Co kdybychom více věřili sami sobě?
O to milejší překvapení přišlo později.
Přichází e-mail od partnera klientky s poděkováním a zprávou, že se jim narodil chlapeček.
A tak tenhle příběh znovu otevírá jednu důležitou otázku:
Co kdybychom se dokázali více spolehnout na to, co sami uvnitř sebe víme, a méně na to, co o našem životě prohlásí někdo jiný?
Slova druhých mohou mít velkou sílu, zvlášť pokud je vnímáme jako autoritu.
Nemusíme je ale přijmout jako definitivní pravdu o sobě a svém životě.
Někdy je potřeba právě tato omezující přesvědčení rozpoznat, uvolnit a znovu najít důvěru v sebe.
