Zdrcený klient. Žena od něho právě odchází.
Hodně času trávil v práci, s kamarády nebo v hospodě. Právě kamarádi nebo zákazníci byli pro něj důležitější než on sám a také než jeho manželka a děti.
Manželka s ním chtěla situaci řešit roky. Komunikaci nebral vážně nebo ji bral jako útok. Na sebe a na to nejdůležitější vedle sebe prostě zapomněl.
A víte, kdy je to skutečný průšvih?
V momentě, kdy žena přestane situaci řešit. Už nepotřebuje komunikovat, křičet nebo vysvětlovat. Ona v této fázi je totiž už jinde. Celé to uzavírá a v podstatě se připravuje na odchod.
No a toto se stalo právě i tomuto muži.
Až v momentě, kdy jeho žena skutečně odchází, si uvědomil, jak to celé, jeho slovy, „pos…l“.
Muž se nyní snaží komunikovat, trávit více času s partnerkou a dětmi. Dokonce přestal chodit do hospody.
Nicméně pro jeho manželku je už příliš pozdě.
Uvolňujeme tedy jeho stres, aby nebyl v pocitech opuštění.
Když opakujeme příběhy svých rodičů
A příčina?
Příčina jeho současných potíží se objevuje v dětství, kdy zažívá situaci jako přes kopírák u svých rodičů, a to navíc bez důležité podpory pro něj jako dítěte.
V podstatě se nyní cítí úplně stejně.
A můžete si pomyslet, přeci to vůbec nedává smysl, abychom opakovali život svých rodičů.
Jenže rodiče jsou v dětství naším vzorem. Nic jiného neznáme, a tak si jejich vzorce chování a jednání, včetně našich pocitů, pomalu a jistě nahráváme, abychom je v budoucnu zopakovali.
U klienta vše uvolňujeme a přenastavujeme jak v dětství, tak v současném životě.
Ať už jejich vztah dopadne jakkoli, klient odchází se skutečným uvědoměním a úlevou.
Tu okamžitou úlevu však skutečně nečekal.
