Přijetí sebe může být někdy hluboké téma, které se dotýká těla, identity, vztahů i starých zranění.
Patnáctiletá dívka nechce a necítí se být ženou ani mužem. Říká si „TO“. Vzhledově působí neurčitě. Nesnáší své tělo, ženské rysy, nenávidí sebe, celý svět. Rodiče jsou zdrceni, nechápou.
S každým klientem pracuji z prostoru úplného přijetí bez soudů. Přijímám tedy, že je „TO“, a pracujeme na odkrývání příčiny.
Pocity jako hněv – bojovná, hysterická, strach – vylekaná, nevítaná, odloučená, bezmocná a opuštěná.
Odkrývá se několik zapojených věků a témat – nepřijetí v kolektivu, první menstruace, poporodní období, generační zátěž jako příčina.
Tato témata uvolňujeme a přenastavujeme.
Když přichází větší soulad se sebou
Po prvním sezení je schopna přijmout se taková, jaká je.
Při druhém setkání jí přestává vadit ženské tělo a výsledek?
Přijetí sebe jako dívky/ženy, soulad se sebou a hlavně jí to nepřijde již divné.
Respekt ke všem bytostem na planetě, nicméně napadá mě otázka. Kolik z těch LGBTIQ to ve skutečnosti má podobné?
Každý jsme originál a každý máme své příčiny témat ve svém podvědomí a také z této, ne vždy zdravé, úrovně jednáme a vnímáme.
Vděčnost za techniky, které tu jsou a které nám dávají jiný prostor.
