Dívka 12 let zažívá stres ze spolužáků ve škole a bojí se chodit do školy.
Dívky bývalá kamarádka je ve třídě vůdčí osobností s lehce manipulativními sklony. Když se spolu přestaly před rokem přátelit, obrátila takřka celý kolektiv proti ní.
Dívku testuji a přicházíme na to, že se bojí reakce ostatních spolužáků, neumí se obhájit a drží se raději zpátky.
Jsou přítomny pocity jako hněv, vnitřní bojovnost, hysterie, strach, vylekání, nevítanost, opuštěnost a bezmoc.
V zapojené příčině je věk, kdy se s bývalou kamarádkou přestala přátelit a ona vše otočila proti ní.
Situaci zpracováváme a uvolňujeme.
Když se otevře hlubší souvislost v rodině
Zásadní příčina je však ve 2 letech, kdy začala být více u své babičky z matčiny strany a měla u ní přespávat.
Přestože sama nechtěla, vnímala velkou manipulaci z babiččiny strany jak vůči ní, tak k její matce, a to v celé řadě situací.
To však poukazuje na nezpracovaný vztah její maminky s babičkou.
I zde situaci uvolňujeme, přenastavujeme a odpojujeme zátěž z rodu.
Dvanáctiletá dcerka není ta, která by generačně měla v tomto věku tuto zátěž vyřešit. To je právě úkol její matky. Dcerka jen svými potížemi poukazuje na tento nesoulad.
Dívka vnímá úlevu a zároveň cítí své posílení z této situace.
Uvědomuje si, že nyní může být ve svých reakcích sama sebou a více sebejistá.
Co se nezpracuje v generaci, může se ukázat na dětech
Přichází maminka a vysvětluji podstatu naší práce a ptám se na vztah k její matce.
„No dobré to není, raději nic neříkám, bojím se její reakce, vždy otočí vše proti mně, tak se držím zpátky.“
Všimněme si, že je zde přítomna naprosto shodná reakce jako u její dcerky vůči bývalé kamarádce. Dokonce použila shodná slova.
Dcerky kamarádka tak v podstatě dokonale „zahrála“ roli její babičky. Dívka tak emočně reagovala z pozice zranění, tedy reakcí dvouletého dítěte.
A matce se tak přes dcerku znovu ukázala zátěž pramenící ze vztahu s její matkou. Je tedy potřeba, aby přišla sama na odblokování tohoto vztahu.
No a možná to také již znáte, co generačně nezpracujeme sami, ukáže se na dětech.
Při rozhovoru ještě přicházíme na souvislost s holčičky otcem, který má podobné potíže ve své ženské linii.
Takže oba rodiče, jako partneři, jsou si opět navzájem velkým zrcadlem. Takové rodinné puzzle.
No nebojte, každý to puzzle nějakým způsobem máme.
